Tenzidy aneb co mají společného prací prostředky a plíce

Tenzidy nebo také surfaktanty jsou hlavní hvězdou tohoto článku, doufáme, že jste připraveni dozvědět se zase něco nového z naší oblíbené chemie!

Tenzid je chemická látka, která snižuje povrchové napětí vody. Molekuly vody mají tendenci držet u sebe a především na vodním povrchu tvořit napětí – tenzidy toto napětí snižují, a tak se látky ve vodě lépe rozpouští a odstraňují se nečistoty. Strukturu tenzidu si můžete představit jako špendlík s hlavičkou. Barevná hlavička tohoto špendlíku je hydrofilní (,,má ráda vodu“), kdežto zbytek je hydrofobní (,,nemá rád vodu“) a snaží se co nejvíce vyhýbat molekulám vody. Tak dochází k tomu, že se tyto špendlíky ,,zapíchají“ (naváží se) do nečistot a snadno je tak oddělí od povrchu, na němž jsou. A toto se děje kdykoliv, kdy zapnete pračku, myjete nádobí nebo používáte mýdlo. Všechny tyto prostředky jsou založeny na principu jednak snižování povrchového napětí vody a jednak navázání se na nepolární nečistoty.

Tenzid

Když už je řeč o pracích prostředcích, můžeme si rovnou udělat i malinké eko okénko – syntetické tenzidy jsou na tom totiž celkem špatně s biodegradací. Jsou téměř nezničitelné a bohužel pro životní prostředí toxické. Tenzidy lze však vytvářet i z rostlinných olejů a ty jsou k životnímu prostředí o poznání šetrnější.

A když je řeč o povrchovém napětí a surfaktantech, věděli jste, že máme surfaktanty také v plicích? Jsou sice strukturou naprosto odlišné od tenzidů, skládají se z lipidového komplexu a surfaktantových proteinů, ale jsou také jako tenzidy zodpovědné za snižování povrchového napětí. V alveolách (plicních sklípcích) je plicní sufraktant velmi důležitý, udržuje stabilitu alveol a zabraňuje tomu, aby se při výdechu plicní sklípky plnily malými kapičkami tekutiny. Nedostatek plicního sufraktantu je problém a způsobuje například syndrom dýchací tísně u novorozenců.

Takže až půjdete zapnout pračku nebo po obědě mýt nádobí, vzpomeňte si na chemii, na špendlíky a plicní sklípky!