Bioluminiscence

Dnes ještě zůstaneme u podzimního tématu. Před pár dny tady byly Dušičky a tak si vysvětlíme, jak je to se světélkováním.

Atom se skládá z protonů a neutronů, které jsou v jeho jádře a elektronů, které se nachází v jeho obalech. Obaly atomu si můžeme představit jako vrstvy na kterých se elektrony nacházejí. Když atom přijme energii, tak elektrony přeskakují na vyšší vrstvy, ale to pro něj není přirozený a stabilní stav a jak víme, každý atom dělá vše pro to, aby ve stabilnějším stavu byl. Proto tyto přeskočené elektrony zase skáčou zpátky, a při tom vyzařují dříve přijatou energii, a to buď ve formě tepla a nebo světla. Když látky takto září, nazýváme to luminiscence. Pokud tento jev nastává díky chemické reakci, nazýváme ho chemiluminiscence a konečně – pokud tyto chemické reakce vedoucí k záření probíhají v živých organismech, mluvíme o bioluminiscenci. Uf! Zdárně jsme se prokousali základy!

Podstatou tohoto jevu je, že světlo vzniká chemickou reakcí, kdy se za přítomnosti enzymu jménem luciferáza oxiduje luciferin. Toto záření je energeticky velmi výhodné záření, protože pouze 4% jeho energie odchází formou tepla a 96% formou světla.

Nejznámějším případem bioluminiscence jsou zadečky světlušek. Věděli jste ale, že kromě světlušek světélkují také například hlívy rodu Panus a Omphatolus? Touto dovedností oplývají také mořské řasy Noctilucca a pláže, na kterých se tyto řasy nacházejí poskytují po večerech krásnou podívanou. Mezi další organismy, které září patří bakterie Photobacterium nebo mechorost dřipovičník zpeřený, který zdobí skalní štěrbiny. Mořští savci rypouši sloní se v moři orientují právě díky světélkování jejich potravy, ryb z čeledi lampovníkovitých. Zjistilo se, že oko rypouše sloního je citlivé na vlnové délky přesně takové, v jakých tyto ryby září.